Sigmund Freud

Úvod

Sen jako osudová věštba

Koperník dokázal vyvrátit všeobecně přijímanou představu, že Země je středem vesmíru. Freud dosáhl přinejmenším stejného výsledku v oblasti analýzy lidského snění. Převrátil naruby dosavadní vidinu snu jako prostředku předvídání budoucnosti. Již ve druhém století našeho letopočtu sepsal jistý Ital jménem Artemidorus knihu snových výkladů. S Artemidorovou příručkou si nejrůznější čtenáři mohli krátit chvíli přemýšlením, zda je jejich osud zpečetěn nebo jim naopak přihraje do rukou nevídané trumfy. Principem výkladu snu pomocí klasického heslovitého snáře bylo především určit, zda daný sen věští pro snícího štěstí nebo neštěstí. Samozřejmým předpokladem bylo, že každý snový symbol má svůj univerzální a v čase neměnný význam:

Vidět ve snu dohořívající nebo zhaslou svíci značí smrt. Naopak vidět ve snu svítit slunce znamená, že je na obzoru velká láska nebo bohatství. 

Sen jako královská cesta do nevědomí

Na sklonku devatenáctého století přišel Freud s revoluční myšlenkou rozdělit lidskou duši na úrovně vědomí a nevědomí. Vědomí představuje to, co si v bdělém stavu sami uvědomujeme. Vědomí tak představuje přehledný a logicky uspořádaný svět našich přání a slouží jako zrcadlo, ve kterém jsme schopni spatřit sami sebe. Naproti tomu nevědomí je temnou stránkou naší osobnosti, která nás nerozlučně provází ale kterou si jen neradi připouštíme. Nevědomí zahrnuje naše sexuální touhy a pudová nutkání, která nás začleňují do světa zvířat. Protože zvířata nemají vědomí, je jejich život ovládán právě nejnižšími pudy. U člověka se život řídí z větší části vědomým rozhodováním. Nevědomí tak představuje temný svět vášní, který dodává našemu životu energii a který je třeba neustálým dohledem vědomí kontrolovat a usměrňovat. Freud za motor lidské existence považuje právě sexualitu, která se v nevědomí ukrývá.

Nejjednodušším příkladem konfliktu vědomí a nevědomí může být běžná mužská touha. Nevědomé sexuální puzení po muži požaduje, aby dokázal, že je dobrým samcem, a snažil se zdolat co nejvíce samic. Naopak vědomá touha nabádá muže k věrnosti manželce, protože je potřeba zabezpečit rodinu a udržet si čisté svědomí, o neposkvrněné pověsti ve společnosti ani nemluvě.O tom, že jsou tato dvě přání v příkrém protikladu, nemůže být pochyb. Jedním z předních míst, kde se podobné konflikty našeho vědomí a nevědomí řeší, je podle Freuda právě svět snů. Svoji analýzu snů proto považoval Freud „královskou cestou do nevědomí“.