Sigmund Freud

Závěr

Freudova metoda volných asociací, při které snící přináší své jednotlivé nahodilé myšlenky, se stala základním kamenem analýzy snu. Nevýhodou této metody je, že asociace velmi brzy opustí pole vymezené snem. Lze proto s trochou nadsázky namítnout, že velmi podobnou výpovědní hodnotu o nitru snícího člověka, jakou nám mohou zprostředkovat jeho vlastní asociace ke snu, nám stejně tak mohou dát i asociace, které bude tento člověk odvozovat z cedule nejbližší autobusové zastávky. Nicméně i přesto volné asociace bezpečně zůstávají hodnotným prostředkem, který pomáhá odhalit podstatu snů.

Je třeba říct, že Freudova vývojová stádia dětské sexuality nepatří mezi nástroje vhodné k interpretaci snů pro laiky. Stádia orální, anální a falické byla Freudem popsána s ohledem na terapeutické využití a proto patří spíše mezi instrumentář ordinace psychoterapeuta nebo psychoanalytika. Za zmínku snad stojí, že jednotlivá stádia byla později doplněna o sociální rozměr Freudovým následníkem E. Eriksonem. Podle Eriksona není v životě dítěte tolik důležitá samotná sexualita jako spíše vnější společenské vlivy, na které dítě při svém vývoji naráží a se kterými se musí vyrovnat. Erikson vytvořil škálu vývojových stupňů, které Fredova stádia doplňují a jejich podstatu rozvíjejí o sociální rozměr. K orálnímu stádiu náleží podle Eriksona vývojový stupeň nazvaný „základní důvěra / nedůvěra“, ke stádiu análnímu náleží stupeň nazvaný „autonomie / pocit studu“, ke stádiu falickému pak náleží „iniciativa / pocit viny“ atd. Základní důvěra nebo nedůvěra je typická pro útlý věk, kdy dítě přijímá v rodině pravou lásku. Zároveň důvěra lásky vyžaduje jako svůj protipól nedůvěru, která je potřebná pro pozdější schopnost rozlišování mezi pravdou a lží v našem dospělém životě. Autonomie a pocit studu souvisí s prosazováním vlastní bytosti. Je to ono známé „já sám ...”, když dít chce stát na vlastních nohou. Dítě brzy zjistí, že nežije na světě a samo a jeho záměry se střetávají se záměry ostatních. Když se vychovatel snaží zlomit vůli a tvrdohlavost dítěte, může způsobit jeho zahanbenost, která pak v pozdějších letech brání spontánnosti. Iniciativa nebo pocit viny má své příčiny v radosti z vlastní iniciativy. Pramení z dětských her, kde dochází k rozvoji představivosti. Úzkostliví rodiče mohou však iniciativě bránit, když dítě příliš omezují a hlídají. V tomto období se objevuje svědomí. Dítě postupně začíná vnímat vnitřní hlas, který jeho skutky schvaluje nebo odsuzuje.

Pravda je, že se sám Freud při výkladech snů nedržel vždy své vlastní teorie ve všech bodech. Například ve zmiňovaném snu o muži, který nebyl schopen rožnout světlo, není Freudem zdůrazněn možný sexuální podtext. Místo impotence je sen interpretován jako příprava na vlastní smrt. Jiný sen, kdy Freud močí na prkno a smývá tak na něm usazené výkaly, by šlo jistě interpretovat jako návrat k análnímu stádiu. Freud však bere tento sen jako odkaz k lidství a humanitě. Při výkladu používá báji o Herkulovi, který čistil Augiášův chlév. Bere si na pomoc báji stejně tak jako později činil jeho žák Jung.

Freudovi lze jistě vytknou, že pracoval s duševně nemocnými a že jeho vzorek snů, který podrobil výkladu, nebyl dostatečně reprezentativní. Dnešní analytici mají většinou k dispozici 50 až 100 tisíc snů a to i od psychicky zdravých osob. I přes to se Freudovi podařilo vytvořit fenomenální teorii postavenou na střetu našeho vědomí a nevědomí. A tato nemá před ním ani po něm srovnatelné obdoby. Faktem je, že Freud byl orientován spíše biologicky než kulturně. Proto jsou základními pilíři v jeho výkladech jednak touha odměnit snícího a také ochrana jeho spánku. Celému soukolí naší existence pak dodává energii sexuální pud uložený v našem nevědomí.

Uvedený výčet příkladů není v žádném případě kompletním shrnutím Freudovy teorie. Tak čtenáři nezbývá než vzít do ruky jeho bezmála čtyřsetstránkovou tištěnou verzi výkladu snů nebo využít zveřejněného a volně dostupného anglického překladu [ http://www.gutenberg.org/files/15489/15489-h/15489-h.htm ] a vrhnout se do studia.