Carl Gustav Jung

Úvod

S. Freud a C. G. Jung

Jung byl Freudovým nejvýznamnějším žákem. Jeho náboženské založení, znalost mytologie, pozitivní vnímání tvůrčích schopností jednotlivce a především nesouhlas s Freudovým omezujícím pojetím neurózy jako rezidua dětských sexuálních prožitků jej nasměrovaly k vytvoření vlastního psychologického směru.

Archetyp

Podle Junga je člověk obdařen vrozenou sadou archetypů, tedy sadou určitých vzorců zodpovědných za naše prožívání a formování obrazů vznikajících v naší mysli. Archetypy jsou uloženy v našem nevědomí a není jednoduché představit si je. Jednoduše proto, že archetyp není obraz. Obraz je teprve výsledkem práce archetypu. Sám archetyp se spíše blíží jakémusi neviditelnému magnetickému poli, které formuje viditelné okolí a jeho kovové částice. Archetyp nelze pozorovat přímo, ale jen zprostředkovaně díky jeho účinku. Formování krystalu v nasyceném roztoku je další možnost, jak se metaforicky přiblížit něčemu tak abstraktnímu, jako je archetyp. Při vysychání roztoku se vytváří krystalická struktura (obraz), která nemůže být předem přesně odhadnuta, zatímco princip formování krystalu (archetyp) je předem známý. Stručně a jasně řečeno archetyp je něco jako šablona, která definuje podobu vznikajících obrazů v naší mysli. A sny představují samozřejmě také obrazy, které jsou archetypy ovlivněny.

Vědomí a nevědomí

Svět vědomí a nevědomí se u Junga v zásadě neliší od Freudovy teorie. Rozdíl lze najít v tom, že pro Junga není nevědomí chaotickou masou pudů, ale aktivní samostatnou složkou schopnou kreativity. Například sexualita je podle Freuda elementárním instinktem, který pobízí člověka vstříc jeho protějšku a tím tak zajišťuje obnovu dalších pokolení. Tento ryze biologický postoj je u Junga vystřídán kulturním nadhledem: archetypy animus a anima zastupují mužský a ženský princip, a tak i symbolické sjednocení sil patřičných pro mužnost i ženskost uvnitř jedince.

Základní archetypy

Jung rozeznává několik základních vzorců uložených v nevědomí. Tyto archetypy jsou:

• Stín: představuje vlastní tendence, které byly zavrženy naším bdělým životem ve společnosti. Ve stínu jsou uloženy neakceptovatelné kvality pro naše vědomí. I ty však čas od času uplatňují svůj nárok na vědomý život a stávají se zdrojem úzkosti. Stín představuje naše druhé já, naše alter-ego. Nicméně toto druhé já nemusí být nevyhnutelně oním špatným a zlým. Jung uvádí příklad muže, který žil zhýralým životem a v jeho snech se setkával s vlastním stínem zahrnujícím spořádanost a návštěvy v kostele.
• Animus a Anima: mužské a ženské kvality uložené v nás. Klasickým příkladem této naší opačné stránky představuje zamilovanost. Když muž pociťuje zamilovanost, je to tím, že se žena podobá jeho vlastní Animě, resp. dochází k projekci vlastní Animy na tuto ženu. Každý z nás, ať muž nebo žena, má v sobě vždy i kus vlastností druhého pohlaví.
• Persona: je naší maskou, kterou na sebe bereme v různých životních a pracovních rolích. Např. řidič, kněz, otec, lékař. Persona souvisí s rolemi, které na sebe bereme ve společenském životě a může být dosti neosobní vůči našemu pravému já.