Popis snové série šesti snů

Snící: 33 let / muž / svobodný / jedno dítě

Níže uvedená snová série představuje neupravovaný záznam korespondence se snícím. Jeho „já“ zmiňované v osobách přítomných ve snu tak označuje jeho vlastní osobu a vzhledem k tomu, že „já“ bývá přirozeně přítomno v drtivé většině snů, lze jen s úsměvem konstatovat, že takové nadbytečné zmiňování vlastní osoby poukazuje na nemalé sebevědomí snícího, příp. potřebu svoji osobu patřičně zdůrazňovat.

Popis jednotlivých snu

Datum: 3. srpna 2007
Místo snu: Brno
Osoby: já, Roman Petrželka

1 – Sen o Romanovi a Zuzaně

Byl jsem v Brně i s baskytarou a měl jsem chvíli čas. Shodou okolností jsem se ocitl na Staré osadě, odkud není daleko k prodejně Via regia na Taussigově ulici č. 15. Rozhodl jsem se, že navštívím kamaráda Romana a jeho ženu. Roman seděl venku před obchodem, ale sousední dům vlevo byl zbořený a zbývaly z něj jen obvodové zdi. Částečně zbořen byl i dům vpravo. Romanovi jsem říkal, že pravděpodobně bude zbořen v rámci obnovy čtvrti i ten jejich dům. Nicméně mě R pozval dovnitř. Firma se už ale nejmenovala Viaregia, ale „Bachmon“. Uvnitř jedné místnosti v domě byly dvě kočky – jedna měla srst s modrými pruhy ve stejném vzoru, jako jedna moje halenka. Romanovi jsem řekl, že jsem jen na skok a že musím jít k Zuzaně na masáž, že tam mám být na pátou (v tu chvíli bylo ve snu půl páté). R mi řekl, že Z ale masíruje jinde a že za ní tedy musím jet, a to na ulici Skotská 15. Roman mi namaloval plánek (ulice byla dosti vzdálená) a řekl mi, že masáž mimochodem stojí docela dost peněz. Já jsem si ale řekl, že jednak je to daleko a že už je stejně pět hodin a že jsem toho dne ještě necvičil na baskytaru. Zavolal jsem Z, že se omluvím, ale ona mi volání „típla“.

2 – Sen o cestě k horám

Byl jsem v nějakém nonstop baru. Ptal jsem se, jestli zavírají (nějak výjimečně se mělo zavírat, ve snu bylo 22h), oni řekli, že ne a já jsem řekl, že to půjdu říct kamarádům. Sedl jsem na kolo a po ulici Cejl jsem vyjel směrem ke kamarádům. Věděl jsem, že na cestě jsou dvě nebezpečná místa. Tím prvním (plným Cikánů) jsem projel, cesta se ale stočila trošku jinam a druhému nebezpečnému místu se vyhnula. Najednou jsem přijel k horám. Odložil jsem kolo a nastoupil na kopec (byl to snový Lomnický štít), který byl normálně pokryt sněhem. Šel jsem nahoru, až jsem došel do místa, kam najednou seshora začaly padat dosti ostré kousky ledu. Dostal jsem strach a začal stoupat v předklonu po čtyřech. Pak jsem musel přebrodit jakousi ledovou plochu, na kterou navíc ještě padaly ty ledy. Přebrodění se povedlo…šel jsem po cestě dál…najednou se objevily domy se svítícími okny (ve snu se setmělo) a nedaleko byla zastávka autobusu. Během této situace byl ve snu slyšet hlas Igora Dostálka (mnou poněkud neoblíbený moderátor rádia Proglas)

Datum: 8. srpna 2007
Místo snu: Brno
Osoby: já, otec, Petra D. (bývalá přítelkyně)

3 – Sen o paličkách na xylofon

Byl jsem na chodbě před bytem; ve dveřích stojící otec se mě ptal, kde je druhá palička pro hraní na xylofon. Já jsem říkal, že to vím; on ji vzápětí začal hledat. Na chodbě se mnou ještě v tu chvíli byla nějaká osoba a pak ještě nějaká holka. Řekl jsem, že to vím proto, že jsem si s xylofonem a paličkami hrál jako malý kluk. Otec oponoval, že to tímto způsobem nemůžu vědět, kde ta palička je. Sen se odehrával ve čtvrtek a já jsem chtěl jít toho dne na nějaký koncert (měl se konat v Liberci nebo Jablonci n. Nisou). Otec se na chodbě velice rozčílil a já jsem v určité chvíli začal křičet, že nás vůbec nevychoval a že nás neměl rád…byl to ohromný křik a hádka na chodbě. Pak jsem odešel. V následujícím snu situace pokračovala: probudil jsem se na neznámém místě v půl páté odpoledne, ale až ten následující den. Onen snový koncert jsem tedy prošvihl. V tu chvíli se mnou byla i kamarádka Petra D., šli jsme spolu ven po nějakém chodníku nějakým sídlištěm (ve snu jsem ale věděl, že už jsem tam někdy byl), chvíli jsme dokonce po chodníku jeli autem. Říkal jsem, že můžeme v pohodě jet, že to po chodníku půjde. Situace se později přesunula do přírody.

Datum: 27. srpna 2007
Místo snu: Olomouc - Einsteinova + Brno - Slatina
Osoby: já, Beruška, pan Knebel (pan domácí)

4 – Sen nástavbě a infekci

Odněkud jsem přicházel k mému domu, na kterém byla poněkud nečekaně udělána otevřená nástavba. Byly to velké sloupy podobné jako v kostkách, se kterými si stavíme s Beruškou. V domě ale nikdo nebyl…tak jsem se šel podívat nahoru. Bylo to těsně po dokončení, takže tam byly ještě zbytky po zednících atd. Za chvíli se tam objevili nějací dělníci a potom ještě holka (byla ruské národnosti a kupodivu vůbec nemluvila), která začala uklízet. Začal jsem tedy také zametat. Pak přišel pan K…já jsem mu řekl, že na domě je nová nástavba. On, že o tom ví, ale že se stal průšvih. Nesl plechovku s nějakým roztokem – ten se měl použít proti bakteriím, které se prostě nějak dostaly do domu a pravděpodobně vznikly z neumytých fekálií. Pan K mi řekl, že to tedy musím u sebe rozetřít a taky, že to mám zanést i do práce. Já jsem se zeptal, jestli mám jít opravdu s tímto hned do práce, a on řekl, že ano. Já jsem tedy začal doma roztírat tu látku. Ve snu se objevuje B, já jsem jí situaci popsal a řekl jsem, že budu muset asi odejít do práce. V tu chvíli ve snu začalo pršet a byla bouřka. Sen se pak přenesl do bytu mého bratra a to na záchod, který byl už léta v neudržovaném stavu. Já jsem si říkal, jestli se ty bakterie nerozmnožily odtud. Po chvíli se na tomto WC objevila nějaká paní (současně s ní jsem si všiml, že vedle běžného WC je hned vedle ještě jedno miniaturní) s malým miminkem, které nechávala vykakat na tom malém záchodku. Ve snu jsem si ještě uvědomil, že ta paní s miminkem bydlí v bratrově bytě, ale nemá s ním jinak nic společného.

Datum: 29. srpna 2007 (denní sen během spánku po ranní službě)
Místo snu: Brno - Žabovřesky
Osoby: já

5 – Sen o tornádu

 Byl jsem doma v Žabovřeskách, bylo odpoledne. V tomto snu jsem se probudil na své posteli a chvíli poté jsem ještě na posteli zkontroloval emailovou poštu. Přišly mi nějaké fotografie a povídání od bývalé přítelkyně Hany Š. Psala, že musí jet následující den do Olomouce za nějakými povinnostmi a že musí být v OL velmi brzy. Na konci psaní mi přála něco pěkného (formulaci si už nepamatuji) . Řekl jsem si, že se na fotky podívám až později. Vstal jsem z postele a pustil si CD Dana Bárty. Byla to poměrně našláplá rocková píseň (ve snu jsem si říkal, že to zní skoro jako Soundgarden), v níž měl ovšem Bárta velmi unavený hlas a ve vypjatých pasážích už nedokázal správně intonovat. V refrénu zpíval něco jako „dej mi, dej mi“; píseň byla věnována nějaké holce, která mu kdysi nedala, i když k tomu byla příležitost. Najednou jsem se podíval z okna, za nímž se dosti setmělo. Na obzoru byly velmi tmavé mraky, mezi kterými jsem za chvilku uviděl tvořící se tornádo. Vír se velmi rychle přibližoval k domům. Rotoval a zároveň kličkoval zleva doprava (podobně jako dotáčející se káča)  mezi dalšími paneláky (které tam ovšem ve skutečnosti nejsou – byly namísto té silnice) a stále rychleji se blížil k našemu domu. Už byl slyšet i kolísající zvuk, který toto tornádo doprovázel. Bylo jasné, že tornádo se dostane do bezprostřední blízkosti našeho domu. Řekl jsem si, že jsem vlastně hned pod střechou a že bych měl utéct někam níž, nejlépe do sklepa. To už se ale nedalo stihnout. Šel jsem do předsíně, klekl si na podlahu a zacpal jsem si uši. Tornádo se domu vyhnulo z pravé strany, ale i doma jsem cítil, jak mě vír nadzvedává z podlahy. Celé to trvalo tak 10 vteřin, než jsem odhadl, že už se tornádo vzdaluje. Za chvíli jsem pak zapnul televizi, kde právě ve zprávách (bylo kolem půl osmé večer) seděl nějaký meteorolog (vypadal jako Donutil) a s moderátorem hovořil právě o tom tornádu. Moderátor se ptal, proč meteorologové včas nevarovali; odborník odpovídal, že před Večerníčkem ještě nic na obloze nebylo a že se to seběhlo velmi rychle, takže nebylo možné vydat nějaké varování.

Datum: 5.září 2007
Místo snu: Brno, ul. Purkyňova
Osoby: různé
Pozn.: ačkoli se sen odehrával v noci, bylo všude normální denní světlo

6 – Sen o koloběžce

Během mé noční vysílací služby v rádiu jsem měl v čase 02-04h přestávku, tak jsem si řekl, že se půjdu projet. Objevil jsem se na Purkynově ulici na malé motorové koloběžce (zajímavé bylo, že plyn se přidával pravou rukou takovou páčkou, která vypadala stejně jako kovová páčka na splachování na některých WC – má ji doma Pavlína Kuncová). Dojel jsem na třetí zastávku (tedy ke studentským kolejím), tam jsem se otočil a jel zpět. Cestou tam jsem telefonoval..jednak s Reginou S. a pak také se Zdeňkem Růžičkou. Pamatuji si, že mi Z říkal, že i v noci je v práci, protože tam mají „klíčového hráče“ (myšleno zákazníka)…chtěl jsem po něm, aby mi řekl, jak se norsky řekne „klíčový hráč“, což mi on následně řekl ­: ) . Cestou zpět jsem zjistil, že přede mnou jedou ještě dva lidé na podobných moto-koloběžkách. Snažil jsem se předjet staršího pána přede mnou, ale jeli jsme oba přibližně stejně rychle, takže se to nepovedlo. Za chvíli jsme po ul. Purkynově přijeli na křižovatku, ale kupodivu se změnil směr a na danou křižovatku jsem přijížděl z kopce z ulice Skácelovy. Provoz začal dosti houstnout…auto, které jelo přede mnou, zatáčelo doprava a za přechodem srazilo nějakého chodce. Já jsem jel za tímto autem a protože jsem ve snu tu mrtvolu nechtěl vidět, hned za rohem křižovatky jsem odbočil na chodník a i s koloběžkou jsem chtěl jít pryč. Z auta, které ale chodce srazilo, vystoupila řidička a začala na mě křičet, že musím dodržovat bezpečné vzdálenosti mezi vozidly. Také se kolem začali kupit náhodní chodci. Já si ve snu říkal, že to přece na tu situaci nemělo vůbec vliv, když jsem jel za ní. Pamatuji si, že ještě před křižovatkou a odbočením doprava jsem v té moto-koloběžce (která ale v tu chvíli už měla tvar napůl auta) jsem mačkal nějaká tlačítka ve snaze změnit hudbu, která uvnitř teď už kolo-auta hrála. Vím, že se mi podařilo nastavit nějaké signály s morseovkou.

(možné vysvětlení snu – předchozí den jsem čekal na zastávce busu a viděl jsem holčičku, která spadla z koloběžky)