Medard Boss

Povaha snění

Na rozdíl od kritiky svých předchůdců je při návrhu vlastní metody výkladu Boss o poznání méně obratnější. Jeho základní pilíře pochází z fenomenologické filozofie Martina Heideggera. Boss tak přichází z výzvou: „Nazývejme přece lopatu vždy lopatou.“ Princip spočívá v tom, že fenomenologická analýza se brání jakékoli symbolické rovině zacházení s předměty naší zkušenosti. Pokud se nám zdá o hadovi, nemá smysl podle Bosse spatřovat v něm něco falického, příp. vidět v něm zkratkovitě přímo penis, ale naopak zaměřit se na zvláštnosti hada samotného. Jedná se přece o studenokrevné stvoření, které nemá končetiny a plazí se po zemi. Pro člověka tak had podle Bosse představuje něco bytostně odlišného, ne-lidského, co ve snu zpřítomňuje určitou hadí charakteristiku, jakou okolní svět působí za bdělosti na snícího.

Problematickým se zdá být velmi krkolomný způsob analýzy jednotlivých snů, který je zhusta prodchnut fenomenologickou filosofií. Bossovi texty tak používají vlastní slovník, obsahující zvláštní výrazy jako např. zde-bytí (da-sein) nebo bytí-na-světě (in-der-welt-sein) a jsou postaveny na četných a rozsáhlých souvětích. Prokousat se houštinou obtížných pasáží tak vyžaduje od nezasvěceného čtenáře notnou dávku odvahy a vytrvalosti. Pro názornost uvádím jedno souvětí se strany 99. knihy Včera večer se mi zdálo:

„Vždyť k lidskému světu neméně než to, co jsme my sami, patří i všechno, co my sami nejsme, co nás ale ve světle našeho existování oslovuje jako to, čím samo je, aby bylo přítomné v otevřené oblasti našeho světa, našeho zde-bytí a bylo oprávněné využít naši existenci jako nezbytné místo k tomu, aby ukázalo svou možnost být a rozvíjet se.“

Přitom by možná úplně stačilo jednoduše říct, že kromě toho, co se objevuje v našich snech, je stejně tak důležité i to, co v nich schází. Pokud se nám např. nikdy nezdá o naplňující partnerské něžnosti, pak je pravděpodobné, že tato není v našem životě bytostně přítomna. Oním bytostným by Boss nazval to, co není přítomno ani v myšlenkách a touhách, zkrátka to, co bytostně, tedy úplně, schází.

I když jsou Bossovy texty těžko čitelné, přináší hodnotnou inspiraci ve způsobu, jimž jsou sny analyzovány. Boss končí výklad snu nikoli pasivním konstatováním, ale řadou obecnějších otázek, které mají snícího nabádat k zamyšlení a následnému svobodnějšímu rozhodování o vlastní bdělé existenci. Hlavním cílem výkladů snů je totiž snaha o odstranění tzv. „zakřivení rohovky, které člověk získal na svém duševním oku“. Neurózu totiž Boss velmi vtipně přirovnal k poškozené rohovce, která dotyčnému brání vidět svět v celé jeho šíři a možnostech, tedy vidět svět plně a svobodně.

Metoda výkladu u Bosse zahrnuje tzv. přerámování (reframing), kdy je negativní obsah snu nahrazen pozitivními motivy. Například smrt může být vnímána nejen jako ohrožující, ale i jako moment pozitivní, protože otvírá možnosti nové existenci. Bossova metoda se tak stává velmi jemnou a vhodnou i pro klienty, kteří neunesou větší psychickou zátěž. Dobrá je i proto, že díky své povaze směřující k obecným poznatkům nalezeným jen ve snovém materiálu zůstává odolná vůči tzv. nadinterpretaci (overinterpretation), tedy přílišnému interpretování a hledání významů, kde žádné již nejsou.