Carl Gustav Jung
Povaha snění
Zatímco u Freuda byla koncepce snění založena na utajování a maskování, vidí Jung sen jako obecného mluvčího pro „lidství v nás“. Podle Junga není smyslem snu zahalovat, ale naopak odhalovat podstatu problémů. Nejobecnější rysy shrnuje Jung do čtyř bodů:
- Zjevný sen, tak jak si jej pamatujeme, může pozitivně komentovat naši aktuální bdělou situaci.
- Sny a jejich symboly jsou projevem vnitřního vývoje v nevědomí, které se může vyvíjet odděleně od vědomí.
- Sny mohou překračovat tradiční pouta času a prostoru a mohou tak být součástí parapsychologických fenoménů.
- Nejen sny, ale i představivost mohou mít podpůrný efekt na vývoj osobnosti.
Kompenzační funkce snu
Sny podle Junga kompenzují náš vědomý postoj ke světu. Vytváří k němu jistou alternativu, která se snaží o rozšíření našeho vědomí, našich bdělých obzorů. Sen se tak stává nekonečným dialogem mezi vědomím a nevědomím. Kompenzace může být i zprávou pro bdělé já. Za ilustraci poslouží následující situace:
Člověk je velmi rozhněvaný na svého známého, ale jeho vztek rychle pomine. V noci se mu zdá sen, že se stále na dotyčného stále hněvá. Hněv ve snu vyjadřuje vědomím potlačenou složku hněvu, která je v člověku stále ještě přítomna a která byla vytěsněna do nevědomí.
Rozdílnost mezi pojetím snu u Freuda a Junga, tedy rozdíl mezi funkcí snu jako splněného přání a snu jako kompenzace bdělého života, dobře ilustrují sny alkoholiků a kuřáků. Pokud se alkoholik rozhodne přestat pít a kuřák přestat kouřit, pak se v jeho snech s největší pravděpodobností začnou objevovat chvíle, kdy si odpíraného nešvaru dopřává v míře vrchovaté. Podle Freuda je to známkou toho, že kuřák a alkoholik chtějí ve skrytu duše pokračovat ve své závislosti a proto si alespoň ve snu plní své tajné přání dál pít nebo kouřit. Jung pro změnu nabízí pozitivní řešení téže situace s tím, že snové kouření či pití představuje setkání se stínem, tedy se složkou naší bytosti, pro kterou již v bdělém životě není místo. Nejde tedy o splněné přání a o touhu pokračovat v nešvaru, ale o snahu vyrovnat se s vlastními stinnými stránkami tak, že jim poskytneme náš snový prostor k realizaci. Jungův postoj může snícího povzbuzovat a nabádat k překonávání nesnází tím, že si stinné stránky ve snu připustíme a snažíme se s nimi smířit a vyrovnat.
Dramatická struktura snu
Každý sen by podle Junga měl v ideálním případě splňovat klasickou dramatickou strukturu, obdobně jako je tomu u řeckého dramatu. Pokud se od ní odchyluje, neplní správně svoji roli a v krajních případech ukazuje na hraniční nebo chorobný stav snícího.
- Expozice: sen začíná. Čas, osoby a místo udávají společně děj.
- Komplikace: prezentace problému, kterým se sen bude zabývat.
- Zápletka (climax): může dojít k pozitivnímu řešení problému nebo také ke katastrofě.
- Závěr (lysis): uzavření příběhu.
C. A. Mayer uvádí následující modelový příklad svého pacienta trpícího depresí:
- Expozice: Rybařím. Lovím pstruhy, ovšem ne v obyčejné řece nebo jezeru ale v rezervoáru, který je rozdělen do různých oddílů.
- Voda je považována za symbol nevědomí. Být v terapii je něco jako lovení ve vodách nevědomí.
- Komplikace: Chytal jsem s obyčejným prutem, ale neměl jsem štěstí.
- Vyzkoušet tradiční způsoby léčby nevedlo k úspěchu.
- Zápletka: Rozhněval jsem se a uchopil trojzubec, který tam ležel.
- Rozčílit se a převzít iniciativu je klíčové pro pacienty v depresi a neschopné činu. Trojzubec je navíc známý v souvislosti s bohem moří Poseidonem.
- Závěr: A hned jsem trojzubcem ulovil nádhernou rybu.
- Sen zdůrazňuje, že muž je schopen řešit své problémy.
Sen a alchymie
Jung pečlivě studoval alchymii. Její procesy považoval především za duchovní, které jsou na fyzickém materiálu pouze ilustrovány. Ona dobře známá snaha alchymistů o přeměnu obyčejného materiálu ve zlato znamenala především snahu o dosažení duchovního zlata v rámci osobního vývoje. Nešlo v podstatě o obohacení materiální ale duchovní. Klíčovým se pro Junga stalo sledování proměn jednotlivých látek na metaforické úrovni. Jako příklad poslouží následující sen:
Moje kůže byla divná. Měla jinou barvu, šedou. Byla z vosku. Klimatizace byla spuštěná a já všiml, že kdyby se zvýšila teplota, rozpustil bych se. Moje srdce bylo z olova. Vzal jsem své srdce a dal ho stranou. Nastavil jsem klimatizaci na ohřev a teplota začala stoupat. Já se rozpouštěl, až ze mě zůstala jen kostra a srdce.
Interpretace zní následovně: vosk je materiál vhodný k modelování a voskové figuríny nejsou živé. Existují jen takové, jakými je někdo jiný udělal, vymodeloval. To souvisí s tím, jak snící vnímá vlastní roli v životě. Žije (hraje svoji roli) tak, jak to ostatní očekávají, bez větší citové účasti. Teplota zde vyjadřuje emoce a v místnosti dochází k jejímu zvýšení. Přizpůsobením teploty dochází k osobnímu rozvoji. Snící se dostává až na samotnou podstatu, svoji vlastní kostru, která je základní pro znovuzrození.