Výklad snové série šesti snů

Snící: 33 let / muž / svobodný / jedno dítě

Obecná charakteristika snové série založená na  často se opakujících motivech:

Dům

Dům, případně byt, v obecně přijímané snové symbolice znázorňuje vlastní „já“ a jeho vymezení k vnějšímu světu. Samozřejmě není nutné vidět mezi domem a duší člověka rovnítko. Je však jasné, že příbytek je našim nejbližším materiálním zázemím. Povaha a přístup ke světu se tedy významně podepisuje na podobě a na zařízení našeho snového domova. A vzhledem k tomu, že ve snu není architektem našeho bydlení nikdo jiný než my sami, je zřejmé, že vzhled snových budov má velkou výpovědní hodnotu o nás samotných. Detaily jako čistota, stabilita nebo otevřenost pak mohou vyjadřovat to, jak vnímáme své nejvlastnější soukromí a zázemí v okolním světě.

Obytné budovy, které snící spatřuje, mají několik nápadných rysů. Prvním z nich je nestabilita a modernizace. V prvním snu jsou zbořené budovy vlevo i vpravo a navštívený příbytek má být stržen v rámci přestavby také. Niterný svět snícího je tak vnímán jako místo zasluhující obnovu a modernizaci. Ve čtvrtém snu se pak vyskytuje nástavba, která připomíná snahu o vytvoření dalšího patra vlastního zázemí. Patra nevyššího, ze kterého by bylo jistě lépe vidět po okolí. V nejvyšších patrech budov také většinou sídlí řídící osoby. O to závažnější je, že se na scéně objevuje pan domácí s tím, že dům je kontaminován bakteriemi. Dokonce jsou bakterie i v práci. Ke slovu tak přichází další snový rys a tím je ohrožení zázemí. Po odhalení bakteriální infekce začíná ve čtvrtém snu pršet, situace se zhoršuje, a příčina nebezpečné infekce je hledána na toaletě bratra. Zatímco bakterie představují formu neviditelné kontaminace, jakéhosi plíživého nenápadného nebezpečí, v následujícím pátém snu je byt ohrožen nesmlouvavou masou přírodní energie v podobě tornáda. Jeho působení je citelné avšak nezanechá nakonec škody. Podle meteorologa v televizi se jednalo o nepředvídatelný a náhlý jev. Tedy náhlou impulzivní sílu, která ohrožuje život snícího.

Otázky, které se s motivem domu nabízejí jsou následující:

• Existuje i v bdělém životě snícího citelná snaha o modernizaci vlastního duševního soukromí (vzdělávání, spiritualita atd.)?
• Pokud ano, nakolik je tato snaha cestou přirozeného a nenuceného rozvoje a nakolik je snahou o zvládnutí vnitřních (bakterie) a vnějších (tornádo) ohrožujících tendencí?    

Žena

Ženský element ve snech nemá podobu plnohodnotného partnerského vztahu. Buďto je provázen komunikačními problémy, je nedospělý, v lepším případě na sebe ženy berou neutrální doprovodnou roli. Chybí zde moment láskyplného a procítěného kontaktu, kde by byla v jednom obraze patrna ženská a mužská stránka pospolu, takříkajíc ruku v ruce a s hřejivým vzájemným soucítěním. Otázkou je, zda je takovýto přístup k ženám snícímu bytostně cizí nebo k němu jen nemůže nalézt vhodnou cestu.

Pro ilustraci vezměme tento výčet: V prvním snu není Zuzana tam, kde by měla být a poté nebere telefon či spíše jej aktivně odmítá. Ve druhém snu se objevuje neutrální doprovod kamarádky Petry. Ve třetím snu je jedna dívka svědkem hádky na chodbě. Ve čtvrtém snu se objevuje ruská žena, která však nemluví, a poté nedospělá Beruška. V pátém snu je kamarádka pouze vzdáleně dostupná přes elektronickou poštu. V šestém snu řidička někoho připravuje o život a záhy křičí na snícího. Vztahy s ženami, které jsou ve snu navazovány, se tak zdají být problematické a jednostranné. Vina je kladena především na ženy samotné (není, kde má být, odmítá telefon, je němá, způsobuje zranění, křičí na něj). To vše může být příčinou nedostatečně vyvinutého nebo pokřiveného vnímání jak žen, tak i vlastní ženské stránky, jungovské animy.

Zajímavým momentem se vyznačuje první sen, kde se objevuje kočka obdařena srstí podobné pruhované košili snícího. Nejvlastnější (díky vlastní košili) ženskost je tu vnímána pozitivně pouze v přítulné animální podobě, zatímco její dospělá lidská verze (Zuzana) je nekomunikativní a příliš vzdálená.

Otázky, které se s motivem žen nabízejí jsou následující:

• Vnímá snící i v bdělém životě ženy převážně tak, že nenaplňují jeho očekávání při vzájemné komunikaci?
• Pokud ano, je to pro něj otázkou přirozených vlastností žen (vnímá je tak odvždy) nebo jen následkem dočasného zpřetrhání plodných vztahů (hledá k nim vhodnější cestu).

Muž

Svět mužů představuje ve snění skupinu přijímanou bez větších problémů. Zajímavější je snad jen moment, kdy se snící snaží bezúspěšně předjet staršího pána (šestý sen). Srovnání sil na předurčené dráze v podobě silnice tak vyznívá poněkud nelichotivě. Zvláštní postavení však má rodina a její mužské zastoupení. Hádka s otcem (třetí sen) a infekce (čtvrtý sen), která se šíří od bratra, nejsou právě přívětivými obrazy. Lze v nich sledovat nejistotu a zklamání pramenící ze zkušeností bdělého života, pravděpodobně z nejútlejších dětských let. S trochou fantazie lze nalézt odosobněnou všudypřítomnost nepříjemné nebo neschopné mužskosti také v hlase Igora Dostálka (druhý sen) a v unaveném hlase Dana Bárty (šestý sen).

Pravidla

Zajímavým momentem jsou dva dopravní přestupky ve třetím a v šestém snu. Zatímco jízda po chodníku je poprvé schvalována svědomím, je doslova „v pohodě“, a nakonec vyústí přesunem do přírody, ve druhém případě je jízda po chodníku důsledkem neštěstí a úhybným manévrem před pohledem na mrtvolu. Situace šestého snu se odehrává na křižovatce, tedy na místě možné životní volby, kde se obrazně vzato kříží různorodé zájmy a názorová směřování. V momentu volby dochází k neštěstí. Řidička může docela dobře představovat vlastní ženskou stránku snícího, jeho animu, která se na křižovatce rozhoduje nešťastně a usmrcuje náhodného kolemjdoucího. Její nesmyslný hněv na snícího, který jel pouze v závěsu, se tak může jevit oprávněný. Kdyby vlastní ženskost snícího nebyla upřednostňována a pravé mužské já nejelo v pohodlném závěsu, pak by možná k neštěstí nedošlo. V předešlém snu, kdy snící jel s kamarádkou v autě společně (moment sjednocení), přece vyústila situace v pozitivní přírodní scenérii. Otázkou zůstává, kdo ono společné auto řídil, zda mužská nebo ženská stránka snícího, a také proč se auto vydalo proti pravidlům na chodník.

Otázky, které se s motivem pravidel nabízejí jsou následující:

• Vnímá snící i v bdělém životě některá svá rozhodnutí (křižovatka) natolik zženštilá, že jsou jejich následky pro pravé mužské já doslova nesnesitelné (mrtvola, které je třeba se vyhnout)?
• Je pro snícího v bdělém životě normální jít proti pravidlům (auto na chodníku) a zároveň nepociťovat pocit něčeho nepatřičného (je to „v pohodě“, přírodní scenérie)?

Hudební tématika

Hudební tématika je patrná ve všech možných snových obrazech. Protože je snícím hudebník, není to nic neobvyklého. Na druhou stranu tento vytrvalý a nápadný motiv může poukazovat na jistou fixaci. Tak jako pro lidi pracující s počítači může být zcela běžné, že se jim o počítačích nezdá vůbec nebo jen občas, je jen otázka vhodné míry, proč by se amatérskému hudebníkovi mělo zdát o hudbě téměř neustále.

Čas

Poměrně nevšedním momentem celé snové série je velmi přesná časovost jednotlivých událostí. Většina běžných snů se nachází v jakémsi časoprostorovém vakuu. Sen je obvykle situován do dne nebo do noci. Málokdy do přesné denní hodiny či do dne v týdnu. Snová série je však doslova prodchnuta přesným harmonogramem jednotlivých událostí. Tento fakt obdobně jako hudební tématika může být způsoben běžným nastavením priorit snícího nebo jeho nezdravým až neurotickým lpěním na chronologii a uspořádání všech událostí. Přísně vzato může být časovost jednotlivých událostí jedním z vodítek, jak nalézt cestu z ohrožujících okamžiků vlastního života (tornádo, infekce). Jinak řečeno, jak nalézt v životě pořádek: zcela jasné vymezující body, podle kterých lze život vymezit a uspořádat.

 

Závěr:

Snovou sérii lze jistě vnímat pozitivně v tom, že nevykazuje znaky akutního konfliktu, který by ovládal celé zorné pole snícího. Prostředí i děj snů jsou různorodé. Podstatné ovšem je, že pohled na svět je přece jen poměrně zúžený a nejistý. Ženám chybí možnost zapůsobit svými přirozenými něžnými a mateřskými vlastnostmi, případně jsou tyto vlastnosti snícím již předem odmítány, redukovány či „oddalovány“ (příliš vzdálená masáž, cizí rodný jazyk). Vlastní já snícího je v podobě zázemí vnímáno jako vhodné přestavby (zbořené domy, nástavba) a ohrožené (infekce, tornádo). Životní cesta pak, místo aby používala dostupné prostředky (automobil, motorová koloběžka) na správném místě (křižovatka, silnice), směřuje na nesprávné území (chodník), kde možná získá výhodu před kolemjdoucími ale s rizikem ublížení na zdraví. Obraz auta na chodníku tak vzdáleně připomíná i známé rčení „mezi slepými, jednooký král“. Snová série by v konečném důsledku mohla pobízet snícího k tomu, aby se snažil rozšířit svůj přístup ke světu a stal se otevřenější možnostem, které se mu nabízí, ale jichž si možná zatím není vědom. Aby ženskosti dovolil působit celým svým bohatým spektrem a zároveň aby svůj vlastní osud vedl spíše po společensky přijatelných cestách (silnice). Setrvání ve starých vzorcích chování je sice mnohdy pohodlné a bezpečné, avšak budiž motivací, že přestavba vnitřního světa a sjednocení mužské a ženské stránky může přinést do budoucna stabilnější základy vlastnímu já a také širší životní obzory.

 

Poznámka:

Je úsměvné, že bezprostředně po předání výkladů všech šesti snů snícímu se tomuto zdál během odpolední relaxace tento sen: společně s analytikem svých snů letí nízko nad vodní hladinou a analytik komentuje postavy dole: „Zde jsou Cikáni, zde jsou Italové, aj.“ Snící tvrdí, že materiálem pro sen je zcela zřejmě letecký den, který se ve skutečnosti právě koná na nedalekém letišti. Proč se však do snu kromě letadla dostal jak snící tak i analytik? Nemůže být celý obraz právě metaforou samotného procesu výkladu snů? Urychlení mapování vlastního světa nevědomí jako symbolický přelet letadla (urychlení) nad vodní hladinou (nevědomí)? Pokud ano, pak lze jen s povděkem kladně kvitovat, že se z nejhlubších vod vynořili právě lidské bytosti (Cikáni, Italové aj.) a ne například Lochneská příšera.