Sen o (ne)mrtvých bytostech v horním patře domu
Snící: 21 let / žena / svobodná
Popis snu
Prostředí, pocity, děj:
Zdál se mě sen, že jsem byla v nějakém baráku bez oken, takovej tmavej, špinavej, šedivej, ale nebyl tam nepořádek ani chaos — chodba asi se třemi dveřmi, schodištěm nahoru a dveře, kde jsme měli být ubytováni mamka, taťka, ségra, Martin a já. Byli jsme všichni ubytováni v jednom pokoji a když se vcházelo do našeho pokoje, šla jsem jako poslední a nahoře na schodech vykukovaly v mlze nějaký bytosti a byla cítit ve vzduchu taková divná atmosféra, nebylo moc poznat, kdo nebo co to je.
Vypadalo to, že tam je nějaký dítě, tak jsem všem říkala, že tam něco je a všichni řekli, že nic nevidí a že se jdeme ubytovat. Tak jsem si zabalila věci do školy a že mě tam Martin odveze. Vycházeli jsme všichni z pokoje a já je zase viděla na schodišti, ta divná atmosféra, taková nepopsatelná síla, energie, nadpřirozeno, nevím, jak to popsat, ale bylo to nepříjemný. Tak jsem to zase říkala, že tamhle někdo je a nikdo nic neviděl. Tak jsem jim začala popisovat, že tam jsou tři bytosti a že jdou pomalu k nám. Ta atmosféra se čím dál tím víc zhušťovala a rostla, čím víc se přibližovaly.
Byla tam holka tak 9let, světle hnědé vlasy do dvou culíků a takovej jakoby fosforovej, bílo zelenej obličej. Další byla mladší tak 7let, blonďatá holčička se špičatou bradou a měla z nich ten obličej nejzelenější. Ten poslední byl nejmladší kluk, toho si moc nepamatuju, nebyl moc vidět, ale měl krátké vlasy a taky takovej bílo zelenej obličej. Všichni měli ten obličej jak porcelánová panenka a koukali tak nepřítomně.
Tak jsem to všechno popisovala ostatním a když došli k nám, myslím, že mě ta nejstarší chytla za ruku a začaly jsme si povídat — co tady dělají oni a co my. Mluvili tak divně. Já jediná jsem je viděla, ale ostatní je slyšeli a bavili si s nima taky. Nějak jsem se dozvěděla nebo vycítila, že byli mrtví a zemřeli při autonehodě, ale mysleli si, že jsou naživu.
Potom jsme se rozloučili, protože jsem musela do té školy, kam se mě vůbec nechtělo, nechápala jsem, proč tam musím, když už mám základku za sebou, ale prý jsem nedochodila poslední rok, a tak se tam musím na ten rok vrátit. Nechápala jsem to, ale jeli jsme. Všude byly zácpy a nějaká sláva, takže jsme se ke škole nemohli dostat autem. Vystoupila jsem a šla pěšky, bylo to jak v nějakém supermarketu. Všude samí lidi. Byla jsem strašně naštvaná, ale do školy jsem došla. Dál už si nic nepamatuju.
Ráno jsem měla pocit, že jsem viděla mrtvé a bylo mi z toho divně. Přemýšlela jsem o tom, ale jediný, co mě napadlo je, že ta prostřední holčička byla podobná mě, když jsem byla malá. Ta starší byla jak moje starší ségra a ten kluk nevím, ale moje mamka první dítě kluka potratila. O té škole, to se mě nezdálo poprvé, že jsem tam měla dochodit rok. To jsou asi nějaký pozůstatky stresu z té doby.
Výklad snu
Mrtví v temném domě bez oken
Asi nejvýraznější prvek tohoto snu představují mrtvé bytosti. Co vše o nich víme? Nikdo je nevidí, jen snící, posléze je ostatní alespoň slyší. Zemřeli údajně při autonehodě. A nacházejí se v horním patře tmavého domu bez oken. Začnu od konce — dům je častým symbolem člověka samotného, případně jeho tělesné schránky. Bytosti, které jsou zároveň živé i neživé a které obývají horní patro domu, by mohly docela dobře znázorňovat ztělesnění vlastních vytěsněných myšlenek. Horní patro domu je srovnatelné s oblastí hlavy u lidského těla, kde mají myšlenky své sídlo. To, že se jedná o bytosti položivé či polomrtvé, svědčí o tom, že stejnou kvalitu mají i myšlenky, které bytosti ztělesňují. Jsou to myšlenky o dávných zážitcích, které už byly pohřbeny a zapomenuty, ale vrací se nyní opět z druhého světa a dožadují se pozornosti. Bytosti si ani nejsou vědomy, že by snad měly být mrtvé (byli mrtví a zemřeli při autonehodě, ale mysleli si, že jsou naživu). Svoji přítomností a živostí se snaží navázat dialog. Chtějí vstoupit zpět do vědomí. Chtějí, aby se s nimi takříkajíc „počítalo“ a jednalo jako s normálními. Co naplat, že vzbuzují tíseň a neklid. Je samozřejmé, že mrtví, kteří chodí a mluví, působí na každého živého přinejmenším nepatřičně. Za zamyšlení stojí i uvedený způsob jejich smrti, tedy autonehoda. Typickým významem automobilismu je určitý způsob životního stylu, kterým je především rychlé cestování po silnicích. Takové silnice lze pak docela dobře chápat jako životní cesty, které mohou být rovné či spletité, plné překážek či křižovatek. V případě rychlé jízdy autem je smrt mnohdy nasnadě. Bytosti/myšlenky zemřely tedy na jakési pomyslné „rychlé životní cestě“. To znamená, že v době, kdy byly výsostně aktuální, jim snící nebyla schopna poskytnout dostatek prostoru pro řešení. Raději je předčasně pohřbila a staly se z nich přísloveční kostlivci ve skříni (vytěsněné myšlenky). Myšlenky se vrátily ve snu zpět a daly o sobě a svých potřebách znát. Neprozrazují toho o sobě mnoho, proto nelze hned z prvního snu více říci o jejich povaze, o tom, co jsou tyto myšlenky vlastně zač. Mají vzezření blížící se dávné podobě samotné snící a jejich sourozenců. Z toho lze však jen usoudit, že se jedná o skutečně osobní myšlenky založené na zážitcích dětství a minulosti.
Více informací o typických snech o smrti naleznete v našem snáři.
Pokoje a ubytování
Zvláštní na scénáři snu je rozmístění postav, které se v něm vyskytují. Jedná se o prostorný dům s více místnostmi (chodba asi se třemi dveřmi), ale i přesto je snící ubytována v pospolitosti svých nejbližších (mamka, taťka, ségra, Martin a já. Byli jsme všichni ubytováni v jednom pokoji). Kdo tedy bude bydlet v dalších místnostech a proč vlastně nebydlí každý z rodiny sám? Snící patrně zakouší přítomnost své rodiny v tak těsné blízkosti pravděpodobně kvůli většímu pocitu bezpečí. Sen lze také nahlížet jako takzvaný regresivní, tedy navracející do dětství. Věk (ne)mrtvých bytostí a přítomnost základní školy by tomu odpovídala. Bydlet s rodiči v jednom pokoji je v dětství normální a až v dospělosti jaksi nepatřičné. Co se týče neobydlených nebo neznámých místností v přízemí, vkrádá se ihned myšlenka, zda by nebyly vhodné jako zázemí pro nečekané bytosti z horního patra. Za úvahu stojí, zkusit se smířit s přítomností zemřelých bytostí a pozvat je na své patro. Učinit je tak rovnoprávnými obyvateli, kteří už za čas nemusejí ani nahánět obavy. Snad by se s nimi naučili po nějakém čase normálně komunikovat i ostatní. Vývoj zde vytyčen je — nejprve (všichni řekli, že nic nevidí) a posléze (viděla jsem je, ale ostatní je slyšeli a bavili se s nima taky).
Dopravní zácpa na cestě ke škole
Základní škola a nutnost vrátit se na ni s tím, že nebyl řádně dokončen poslední rok, je v podstatě jen jiným vyobrazením již zmíněného — nedořešené myšlenky, které si zasluhují řádné ukončení. Jen tak je bude možné jako opravdové mrtvé řádně pohřbít a nebudou již dále ve snech strašit. Stejně tak i řádně dokončená základní škola bude známkou uzavření jisté životní kapitoly, která otevírá snící nové životní možnosti. Pomyslné studium na dalších školách jako podobenství možnosti různorodých životních cest a poznávání nových životních obzorů. Snící by jistě ráda měla školu za sebou a hledala „nový vítr do plachet“, jenže v tomto případě je samotná cesta ke škole nepřístupná (všude byly zácpy a nějaká sláva... všude samí lidi). Tím, kdo snící brání v cestě, jsou v tomto případě anonymní zástupy lidí, masy. Nakonec se jí však i přes zpomalené životní tempo (vystoupila jsem a šla pěšky) podařilo alespoň částečně zdolat snem vytyčený úkol, tedy dostat se do školy a započít s procesem řešení. Toto řešení se projeví v následujících snech jako touha po očistě a vnitřním přerodu.