Sen o padajících zubech

Snící: 23 let / žena / svobodná

Popis snu

Prostředí, pocity, děj:

Sedím se svým mužem u nás doma v obýváku. On si připravuje nějaká slovíčka do práce (je učitel angličtiny) a já stojím za ním a masíruji mu záda. Dveře z obýváku do kuchyně jsou zavřené a prosklené, v kuchyni se svítí. Najednou vidím přes dveře stín někoho, kdo vešel do kuchyně, pomalu došel k našemu stolu, ze kterého něco vzal a pomalu odchází. Vyběhnu z obýváku za ním a spatřím v předsíni naši paní sousedku. (starou paní, která žije jen se svým synem a postiženou vnučkou a z domu nikdy nevychází. ) U nás na chodbě však stojí se svou dcerou (kterou jsem nikdy neviděla). Jsem hrozně rozčilená, chce se mi plakat, že nám někdo vlezl jen tak do bytu a narušil tak jediné místo, které považuji za své bezpečí, které je jen naše a začnu se ptát, jak to mohli udělat a co si o sobě vůbec myslí. Přitom koukám, co nám vzaly a vidím jen obálku. Sousedka mi klidně odpovídá, že si máme pořídit zámek. Jdu to říct svému muži, který jen sedí, věnuje se svému a sotva vnímá, co říkám. Jdu zpátky za nimi, ale už tam nejsou. Běžím do jejich bytu a cestou mi na schodech sklouzne z nohy černá bota. (Jako v Popelce). Vracím se pro ni. Míjím dveře, které mají přede dveřmi jen jeden pár bot. Černé, kožené pantofle po nebožce. Nemám z toho dobrý pocit, mám strach. (v jednom snu se mi o těchto botách zdálo. Rodina ženy, které boty patří mi v noci zaťukala na dveře. V tichosti, klidu a světle svíčky mi přišli oznámit, že jejich maminka zemřela. Podávali mi misku ať si přivoním, přivoněla jsem a potom jsem zjistila, že je to její popel. Druhý den, po snu, když jsem šla z práce, viselo na nástěnce u schránek parte…).
Ve snu si na tento sen vzpomínám a bojím se, aby můj sen neznamenal něco zlého, něčí smrt. Konečně dorazím do jejich bytu. U stolu sedí celá rodina. Mám hrozný vztek, křičím na ně, ať mi poví, co chtěli a začnu jejich dceru nepříčetně škrtit. Stará paní mi říká, ať se uklidním, že se tady v domě někomu narodila holčička, která je postižená a oni chtěli jen zjistit něco víc. Jsem znechucená, jak se někdo může takovým způsobem zajímat o drby. Odcházím, bolí mě zuby, přejíždím po nich prsty, všechny se viklají, některé si dokonce začnu vytrhávat – jde to úplně hladce. Podívám se do zrcadla, ale místo mě je tam jen ta stará paní, sousedka. Má jen několik shnilých zubů, zbytek chybí úplně.

Výklad snu

Jak v hlavních bodech shrnout tento úvodní sen, který razí cestu celé snové sérii? Předně se v něm objevuje motiv trojí ztráty: ztráty soukromí a bezpečí, ztráty obuvi a ztráty zubů. Sen také představuje příběh se zápletkou a poměrně klidným, byť neutěšeným závěrem. Připomíná se v něm nepřímo i smrt jako odkaz na jiný sen. A smrt bude hrát roli i v dalších snech celé série. Nyní k jednotlivým styčným momentům:

Ztráta zubů je v životě člověka spojena se dvěma obdobími. Prvním je dospívání a ztráta mléčných zubů. Pro tuto fázi života je podstatná snaha o získání samostatnosti a zodpovědnosti. Druhým obdobím je stáří, kdy ztráta zubů představuje především bezmoc a impotenci. Zuby, které scházejí ve stáří, jsou symbolem neschopnosti „skousnout“ nové nebo těžké životní výzvy. Kterou z variant si vybrat napoví další motivy snu.

Byt je vždy prostředím našeho nejosobnějšího života. Je naší schránkou, jakousi šnečí ulitou, kam se můžeme schovat před nepřízní počasí i pátravými pohledy sousedů. V bytě relaxujeme a je proto naším útočištěm a mnohdy také výchozím i cílovým bodem veškerého našeho snažení. Byt proto může ale nutně nemusí představovat opravdový domov. Podstatný je však fakt, že přeneseně může náš byt znázorňovat i náš vlastní duševní život. Byt jako by byl znázorněním naší vlastní duše, tedy bezprostředního vlastního já, které sice vnímáme ale jen těžko můžeme konkrétně uchopit a popsat. Byt je tak jakýmsi mikrokosmem vlastní duševní činnosti. To, jak vnímáme sami sebe, je mnohdy zároveň obrazem toho, jak ve snech vypadají budovy a jejich části (byty), které obýváme. Pokud jsou ve špatném stavu, je nasnadě, že i my neprožíváme právě utěšené a stabilní životní období.

V tomto snu je byt podroben nevybíravému jednání sousedky. Sama snící cítí rozčilení nad tím, jak je možné, že do jejího bytu někdo jen tak vlezl. Pravděpodobně ani v životě necítí snící žena dostatečně silné a dobré životní zázemí, opravdovou oporu. Pokud vezmeme byt jako metaforu vlastního já, bude snící prožívat období, kdy se cítí křehká, úzkostná a snadno zranitelná. A to buď díky nepřízni osudu, který na ni doléhá zvenčí (rodinné neshody, pracovní vytížení atd.) nebo z příčin vnitřních (nevyjasněné životní hodnoty, přecitlivělost atd.) Když jde o incidentu informovat svého muže, ten ji téměř nevnímá a věnuje se dále svému. Spoléhat tak snící musí nebo byla přímo naučena i v této těžké chvíli jen sama na sebe. Vydává se proto na chodbu a jde aktivně vzdorovat ohrožení svého soukromí.

Cestou ztratí botu. Na rozdíl od pohádky o Popelce se pro ni ale vrací. Boty jsou totiž důležitým nástrojem, který si většinou dnes ani neuvědomujeme a považujeme ho za samozřejmý. Jenže, co kdybychom boty neměli? Boty nám poskytují pohodlí a ochranu. Jen s nimi jsme schopni zvládat náročné cesty po zmrzlých chodnících nebo ostrých kamenech. Bota, která sklouzne z nohy, připomíná naši nahost a bezbrannost (obdobně jako nezavřený byt).

Konečně se snící ocitá u sousedky a dozvídá se, že pravým důvodem vniknutí do bytu byla snaha zjistit něco o nově narozené postižené holčičce. Nepříčetné škrcení dcery je spíše projevem odreagování. Každý z nás má v sobě množství zlosti a agresivity, kterou je v civilizované společnosti nejlepší vybít si v posilovně nebo ještě pohodlněji ve snu. Důležitým se ale nyní ukazuje být právě motiv postižené holčičky narozené někde v domě. Na jednu stranu se samozřejmě může jednat o zvědavost a nemístný zájem někoho jako je sousedka, kdo nemá nic lepšího na práci, než se těšit soukromím a strastmi jiných. Na druhou stranu ale postižená holčička představuje nesamostanou bytost, která vyžaduje dohled a péči. Zjistit, jestli je o ní dobře postaráno, může být i projevem morálního uvědomění a vstřícného přesvědčení. Tento pohled na situaci není sice v souvislosti se sousedkou zřetelný, ale může být brán v potaz.

Konečně posledním a velmi důležitým motivem je vypadávání zubů, které v podstatě dokresluje pocit bezmoci a rozhořčení snící z celé situace. Je v něm patrná ona bezzubost, se kterou se člověk rozhodne rezignovat, pokud ztratí možnost dostatečně ovlivňovat situaci a vzdává se osudu. Vypadané zuby rovněž přicházejí ve chvíli, kdy snící jakoby ztrácí moc sama nad sebou a přichází jakési její závěrečné převtělení.

Velmi zvláštní rozuzlení v tomto případě přináší zrcadlo, které ukazuje snící jako samotnou sousedku. Obě dvě ženy jsou ztotožněny (a mohou tak být i od počátku zaměněny) a celý sen rázem dostává nový smysl. Dům představuje jakési kulisy pro hru, která v rolích postav znázorňuje nesoulad mezi jednotlivými složkami vnitřního duševního života snící ženy. Každá postava zastupuje nějakou součást jejího vlastního já: muž její netečný mužský potenciál, sousedka pro změnu opovrhované a nakonec v zrcadle přiznané vlastnosti jako je zvědavost a snad povrchnost, hledaná a nenalezená narozená holčička s postižením představuje patrně zárodek očekávaných (sen v odkazu připomíná, že někdo zemřel, a nyní se někdo narodil) změn ve vlastním duševním vývoji, resp obavu z toho, aby tento vývoj nebyl poznamenán příchodem tendencí, které nebudou dostatečně vitální ale naopak by představovaly životní handicap.

Shrnuto a podtrženo, úvodní sen poměrně zřetelně ukazuje čilý dialog mezi složkami uvnitř duševního života snící ženy. Zároveň jsou zde viditelné obavy z nevyrovnanosti a nesouladu všech těchto životních tendencí a snah najít klidný společný život „pod jednou střechou“, tedy jednotný a utěšený životní směr v jednom těle a v jedné mysli samotné snící. Zda se tyto rozpory vyostřují nebo naopak nacházejí smíru ukáží následující sny.

Více informací o typických snech o vypadávání zubů naleznete v našem snáři.